Ještě jsme v neděli stihli výstavu motýlů v pražské botanické zahradě. Bylo to trochu o život. Někdy bylo víc fotografů, než motýlů... A ohromné množství lidí, kteří taky stíhali ten poslední den výstavy. Řekla bych ale, že tam ještě tak týden dva k vidění budou. Nejsou ještě všichni vylíhnutí. Skleník Fata morgana docela ujde, jen jsem si ho představovala nějak větší. Zvenku vypadá velký, ale uvnitř mi to zase tak obrovské nepřišlo. Většinou jsme se tlačili v davu, takže možná odtud bude ten stísněný pocit. A docela dost mi vadila zvuková kulisa, která má vytvářet dojem, že jste v pralese. Pořád jsem hledala ty ptáky, kteří tam pozpěvovali a když jsem se soustředila na focení nějakého objektu a za zády se mi ozval vřískající pavián, nebyl to zrovna příjemný pocit. Měla jsem občas dojem, že mi něco skočí za krk. A zlatý hřeb téhle produkce byly reklamní šoty na nějaké plynové zařízení.. Chápu, že si musejí taky přivydělávat nebo být patřičně vděční někomu ze sponzorů, ale tohle dojem pralesa skutečně nevytvořilo.

Naštěstí ti, kvůli kterým jsme tam jeli, nezklamali. Byli opravdu nádherní. Matka Příroda se se vyřádila. A my taky :-)