Další den našeho putování se odehrával na mnohem menším počtu kilometrů. Nohy potřebovaly pauzu, takže jsme vyrazily do Volar, vyřídit jeden rest z minula. Tenkrát se lenoši vzbouřili a nechtěli dojít na křížovou cestu nad hřbitovem.

Vydaly jsme se rovnou z nádraží směrem ke hřbitovu ( o něm je více ve Hřbitovním kvítí). Za ním začíná moc pěkná alej, která nás dovedla až k začátku křížové cesty. Cestou nahoru jsme si ale stromy moc neužily, poněvadž nás dohnal nějaký upovídaný starousedlík, mířící, jak jsme později zjistily, na zahrádku, která byla téměř na konci té aleje. Pán si povídal hrozně rád, ale řekl nám i nějaké zajímavosti, takže cesta uběhla nečekaně rychle. Probral s námi alej, víru, příbuzné, prostě všechno důležité. Jen se nefotilo :-)

Křížová cesta je pár let opravená. Zajímavé jsou kapličky z dioritu, nikde jsem ještě nic takového neviděla. Celý prostor ještě potřebuje zarůst a dostat trochu patinu. Konec cesty je ale moc pěkný. Staré kamenné schodiště s křížem na konci je působivé. A když vylezete nahoru, je odtud hezký výhled.

No a na alej zbyl čas cestou dolů. Je moc pěkná, jedna z nejhezčích, co jsem viděla. A rozhodně je fajn, když člověk v letním parnu může kráčet příjemně ve stínu.