Zase po dlouhé době na výletě! Umořila jsem jednoho brouka v hlavě, který se mi tam dostal před pár lety, když jsme jeli za Klárkou na tábor někam k Manětínu. U Podbořan byla objížďka, která nás provezla někudy, kudy jsme nikdy nejeli a najednou se před námi objevil v kopci nějaký zámek a skleník na jedné straně cesty, na druhé velký kostel a obelisk a jánevimcoještě. Byli jsme docela překvapení. Ale bylo jiné cestování a tímhle směrem už jsme zase dlouho nejeli, přesto jsem na to nezapomněla a konečně vydedukovala, kam jsme to tenkrát vlastně přijeli.

Velký anglický park je volně přístupný. Krásné staré stromy a samej strakapoud. Jen jsme tu byli dost brzo, ještě nebyl moc zelený, vůbec, řekla bych. Ale podléžky už se modraly v širokých pásech na kraji lesíka. Zámek se stále ještě opravuje a není přístupný. Opravuje se už hodně dlouho. V polovině sedmdesátých let 20. století zámek vyhořel. Tady se můžete podívat, jak to vypadalo a případně se dočíst i jiné zajímavosti.

Je tam moc krásně a úžasný ticho. Celý zámecký areál je výborně zasazený v krajině, kolem je všechno tak, jakoby se tam zastavil čas. Byli jsme kousek nad vsí a našli sad s tak starými věkovytými třešněmi, jaké se hned tak nevidí. Ocenila jsem, že se to tam lidmi tak nehemžilo.

Jo a jestli cestou potkáte vývěsku a na ní bude něco o frgálech a domácím pečivu, tak určitě zastavte! Tak skvělý zdravý sušenky jsem ještě nejedla :-)