Dalším místem, které jsem potřebovala už dlouho vidět, bylo Plešné jezero. Pamatuju si ještě ten pocit, když jsem ho viděla poprvé. O to větší zklamání mi přinesla tahle cesta. Les kolem jezera je mrtvý. Všechny ty tahanice mezi ekology a těmi, kteří tomu údajně vůbec nerozumí, vyústily jen v jedno. V hektary mrtvého lesa kam oko dohlédne. Tohle v televizi vůbec nemůžete vidět. S kamerou se na tahle místa žádný štáb nevleče. Ukážou vám jedině pár stromů, ale tam, kde se může, se v celé téhle oblasti mohutně kácí stromy. Jdete lesem a  téměř neustále slyšíte pilu a zvuk padajících kmenů.

Naivně jsem si myslela, že až tam kůrovec nedoleze, ale on zničil to nejpěknější místo v té části Šumavy. A nikdo neudělal vůbec nic, protože je to první zóna NP. Vím, jak vypadaly Krušné hory před dvaceti lety, bydlím pod nimi - bylo to děsivě strašidelné místo. V zimě na běžkách jsem tam i zabloudila, protože zmizely všechny orientační body. A trvalo spoustu let, než nové stromy milosrdně zakryly vyčnívající pahýly stromů. Takhle to tady bude taky, protože ti samozvaní ochránci tam chtějí mít jakýsi prales. Je to velká škoda. Mám pocit, že i ochrana přírody by měla mít své hranice a zdravý rozum. Těch deset stromů, o kterých tuhle mluvili v televizi, vykonalo pořádné dílo zkázy. Nechápu, jak můžeme dopustit, abychom po sobě dalším generacím místo nádherné přírody nechali něco takového... Před vstupem do kamenného moře je už vtipně umístěna cedule "Vstup jen na vlastní nebezpeční, pozor padají stromy".

Nicméně i cesta k němu je pořád ještě docela příjemná. Kolem Schwarzenberského kanálu je i pár příjemných kilometrů po rovině:-) Šli jsme pěšky, ale v téhle oblasti můžu vřele doporučit kolo. Zvětší se vám akční rádius. Moc lidí jsme ani nepotkávali, bylo pondělí, tak to docela šlo. Když jsem tam byla před lety poprvé, byla čerstvě otevřená příhraniční zóna a všichni byli zvědaví. Tenkrát jsme nahoru stoupali v procesí, byli jsme na kolech, ale už se tam pro ten dav lidí ani nedalo jet :-)