Hlavní cíl druhého výletního dne je dobyt :-) Když jsme konečně, s vynucenou pauzou v České Třebové, dorazily do té Moravské, byla už jedna hodina po poledni a ten den už slunce dlouho svítit nemělo. Věděly jsme to a taky jsme na ten kopec docela slušně upalovaly. Ale bylo nám to houby platné. V potu tváře jsme tam dorazily, sluníčko se zasmálo a zajelo za mraky, které jsme měly v zádech.

Vystoupaly jsme po Schodech mrtvých ke hřbitovu, ke kterému se ještě vrátím v Hřbitovním kvítí, minuly pár kapliček a konečně jsme to uviděly! Taková krása! Když jsme zdolaly ty nové, ošklivé unijní schody, stály jsme pod tím monumentem a jenom se kochaly. Docela dlouho. Konec konců, už to bylo jedno. Slunce sem tam vystrčilo vlas, ale na pořádný efekt už to bylo málo. Autor je žák našeho oblíbence Matyáše Bernarda Brauna a na sochách je to vskutku vidět.

Na starších snímcích před rekontrukcí je takové omšelé pískovcové schodiště a skoro nijaká cesta. To by se mi líbilo víc. Teď se odspodu pro samé zábradlí fotit nedá, jeden musí do trávníku a nějaký zoufalec umístil reflektory na stojanu ve tvaru kříže přesně v souběhu s Kristem. Odspodu je to fakt dost děs, když tam ještě svítí čerstvý zelený plot vodárny odvedle, který při cestě hned napravo. Nevím jaká profesní slepota tohle dopustí. Naštěstí, když je jeden přímo u sousoší, tohle všechno má za sebou a pro tu krásu se na to dá na chvíli zapomenout. A z kopce je vyhlídka na obě strany. Moc pěkná. Zarazilo nás jen, že kvůli silnicím z obou stran je tam dost hlučno.

I přes tu moji unijní kritku si to nenechte ujít :-) Poslední fotka s Klárkou je tam schválně, abyste viděli, jak velké to je.