Když už jsme se potulovali tímhle směrem, zajeli jsme a vylezli na místo, na které jsem se vždycky jen dívala z vlaku, projíždějíc údolím Labe a říkala jsem si, jaký je asi odtamtud výhled. Taky mě to nezklamalo :-) Krásnej.

Zaparkovali jsme kousek pod Kamýkem, kde jen tak mimochodem chvíli bydlel Bedřich Smetana, než odjel do Švédska. Panství na Kamýku koupil bratr jeho druhé ženy Betty. Pak je to kousek, něco přes dva kilometry ke Kalvárii. Cestou je pořád na co hledět. Pomalu rozkvétají stromy. A tolik mravenišť najednou jsem vážně nikdy neviděla. Kolem třicítky jsme přestali počítat, ale bylo jich ještě mnohem víc. Legrační bylo, jak se všichni mravenci opalovali ve sluneční lázni. Kolem ani moc nelezli, jen se tak pěkně vyhřívali. A pak už jsme tam byli. Pastva pro oči. Cestou zpátky jsem aspoň zdálky blýskla Kamýk. Docela pěkná idylka :-)