Uděláme si malý seriálek. Bude o kaktusu, který byl vloni v létě svým způsobem jedním z důvodů, proč jsem se dokopala ke koupi foťáku. Máme za okny kaktusů docela dost. Začalo to jednou v České Kamenici u mojí kamarádky, která Klárce nadělila ten první důležitý kaktus. Časem mi došlo, že je to idelání rostlina pro děti, které je obtížné naučit nějaké systematičnosti. Tedy jak v čem. Má to i svá úskalí. Zvlášť v době, kdy kaktusy péči zas tak moc nepotřebují. Ale pokud to dětem nejde, není zase riziko, že kytka zajde na nedostatek vody, tak velké. Pár let to docela fungovalo. Pilně se hlídalo, studovalo, zalévalo a hnojilo. V poslední době musím konstatovat, že je Klárka systematická v docela jiných věcech. Kaktusy už to, bohužel, nejsou. A nejsem si tak docela jistá, jestli jsem nadšená z toho nadšení pro jiné aktivity :-)

Ale zpátky k seriálku. Vloni v létě se na kaktusu, který jsme už možná před dvěma nebo třemi roky dostali od jedné známe v dost zuboženém stavu, objevilo podivné chmýří. Vypadalo to, jako by na něm uvízlo něco, co přiletělo oknem. Málem jsme to odstranily, ale najednou to "něco" začalo růst. Trvalo to snad dva měsíce, než na katusu vyrostl na jednu jedinou noc květ, který jsme tedy ještě nikdy neviděli. Myslím, že té známé nikdy nekvetl, protože jinak by nám ho nemohla jen tak dát. Na začátku června to zase začalo a letos to vypadá na květy dva. A tak jsem si řekla, že byste se mohli těšit se mnou :-) Prohledala jsem tenkrát internet a našla, že se kaktus (snad) jmenuje Echinopsis subdenudata a že rozkvétá jen na jeden den. Nechtělo se mi tu noc vůbec jít spát. Velký bílý květ zářil v noci za oknem ze tmy a mě bylo strašně líto ho opustit.

Takže jestli letos budu doma ve správný okamžik, vyfotím si svou echinopsis... :-)