Koncem července jsme vyrazily s Klárkou na další lov hřbitovního kvítí. Nespřestává mě to bavit a překvapovat. Než jsme dorazily na vinohradský hřbitov, vydaly jsme se ještě trochu po Praze a na jeden zrušený hřbitov v Liboci, kde jsme našly něco úžasného, co vám taky ukážu. Ale když jsme v tom parném dni usedly na lavičku pod Egonem Ervínem Kischem, který byl evidentně v dobré náladě, měla jsme pocit, že jsem se ten den ocitla na tom nejlepším místě, kde jsem mohla být. Stín a klid, který nerušila kupodivu ani doprava na rušné ulici za zdí. A čím hloub jsme vcházely do hřbitova, bylo ticho silnější. Je to krásný hřbitov - řekla jsem vůbec o některém, že by nebyl? :-) . Ale jo, nový mostecký, je depresivní.

Tak znovu - je krásný, se spoustou zajímavostí, které jsme zatím neviděly, odpočívá tam hodně osobností z kultury, A i když je na mapě rozhodně menší než olšanský, stejně jsme ho zase neprošly celý. Nohy už jsme měly ušoupané :-)