Další dovolenkový výlet jsme podnikly do Roudnice. Měly jsme toho na srdci více, ale tři hřbitovy nás utahaly tolik, že jsme dobrovolně sedly do vlaku a nechaly se toho krásného dne unášet rozzářeným labským údolím zase domů.

První nám do cesty přišel starý židovský hřbitov, který je nedaleko centra města ukrytý za zdí mezi vilkami a domky bývalého židovského ghetta. Některé domky dostaly pěkně na frak, ale doba je už holt taková...

Za to hřbitov je v překvapivě dobé kondici. Před pár lety jsem viděla v televizi reportáž, kde o jeho renovaci hovořil i Michal Horáček, který akci sponzoroval. Před hřbitovem je památník a socha, hřbitov je volně přístupný. Je moc pěkný, ale čekala jsem, že tam budeme samy. Jenže v dolní části hřbitova byla jakási dvoučlenná četa s několika psy, která hřbitovní náhrobky čistila, jak jsem později pochopila. Ale uvítala bych, kdyby se to obešlo bez neustálého hulákání na psy. Ani ne po půl hodince nás neustálé "pocem!" a "k noze!" vyprovodilo z vrátek. Píšou tam, že je hřbitov hlídaný kamerou, ale netuším jakou. V horní části je mezi hroby velké množství střepů z lahví, tak pozor na nohy a na boty...

Když budete mít větší štěstí, bude to moc hezká oáza klidu uprostřed města :-)