Kampak jsme asi měli namířeno minulý víkend? No do Zubrnic přece - na velikonoční slavnosti :-).
A protože jsme jeli na celý den a Amálce je klec už poněkud menší, když nám tak pěkně roste, dostal Vašek báječný nápad. Necháme klec s Amálkou v chodbě a otevřeme ji, aby si mohla zatím běhat a užívat volnosti. Nemá tam co překousat, ani zničit. Bezva.
Po obvyklém dohadování a tlačenici v chodbě jsme konečně vypadli, Klárka zůstala poslední, aby Amálku vypustila. Stalo se a Homolkovi spokojeně odjeli na výlet. Jak jsme si tak užívali  krásného dne, nedalo mi to
a vzpomněla jsem si, copak asi Amálka dělá. Klárka se ozvala, že by ji to taky zajímalo, protože si není vůbec jistá, zda zavřela dveře do kuchyně. A jé... No budu na to myslet až doma, stejně nic nevymyslím a jestli je někde jinde, klidně tam může ještě chvíli zůstat.
Když jsme přijeli domů, dveře do kuchyně byly skutečně pootevřené a Amálka samozřejmě někde v bytě.
Začali jsme s prohlídkou bytu, mlaskáním, pokřikováním, nabízením sýra a jinýma pitominkama. Podotýkám, že jsme přijeli ve tři čtvrtě na sedm a v osm jsem měla být v kině, které jsem měla na večer domluvené. Vše následující se seběhlo během třičtvtě hodiny.
Klárka vypátrala Amálku na tom nejúžasnějším místě, kam mohla vlézt. Za kuchyňskou linkou. Živě jsem si představila, jak bude vypadat, až vyleze. Pokud vůbec. Kolikrát do roka odstavujete linku, abyste tam vytřeli...? Po dvaceti minutách vysilujícího pomlaskávání vběhla Amálka za sýrem do klece a okamžitě se vrhla
k vodě. Žízeň měla pořádnou chudinka..
Bylo jasné, že musí projít důkladnější očistou, jenže vodu doteď jinak, než v napáječce neviděla. Zkusily jsme dát do lavoru vodu a do ní improvizované stupátko, aby na něj mohla vylézt, kdyby se bála. Bála se tak, že z něj ani neslezla. Jen zděšeně zdvihala nohy, kdykoli se dotkly vody a snažila se opustit lavor i vanu, do které jsme ho postavily, aby nemohla utéct. Problém byl v tom, že je opravdu hodně plachá a nenechá se jen tak chytit do ruky, natož aby na někoho jen tak vlezla. Samým zděšením by teď ale lezla po čemkoli. Lezla střídavě po obou a my se snažily ji aspoň trochu namočit, aby nebyla tak špinavá. Deset minut jsme se myly všechny navzájem. Než to skončilo, byly jsme dokonale umyté všechny tři. Myslím, že závěrečné drhnutí ručníkem se jí libilo ze všeho nejvíc.
Kino jsem stihla docela v pohodě. Co všechno se dá zvládnout, když sebou člověk mrskne.. Když jsem večer dorazila, Amálka už byla jako ze škatulky, připravená na další dobrodružství.