Vrátím se hodně daleko, tak dvacet let. Ke knize, bez které si svoji knihovnu představit už nedokážu. Nesmírně silný, drsný, vášnivý severský román. Starý Dag Björndal, který mi tak moc připomínal mého slovenského dědečka. Krásná Adelhaid, jejíž osud bych tenkrát klidně sebemrskačsky vyměnila za svůj.

Nemohla jsem přestat číst ani v půl třetí ráno. Volala jsem tenkrát svojí kamarádce, ať si u nich v knihovně knihu půjčí, abych zjistila, jestli jsem cvok jen já. Nebyla jsem :-) Taky pak zdobila její knihovnu.

Kniha má ještě dvě části - Vane vítr z hor a Není jiné cesty. Mám všechny v jednom vydání, neb na počátku 90. let se ještě knihy tolik nedrobily kvůli zisku.

Mou lásku k severské literatuře probudila moje kolegyně a kamarádka, velká to literární odbornice v naší knihovně, i když to nebylo zrovna touhle knihou, a jsem jí za to neskonale vděčná. Když můžu, předávám tuhle vášeň dál.