První máj jsem oslavila dlouhým, úžasným a vyčerpávajícím výletem s kamarádkou Ivou. Vyrazily jsme ze Střekova přes Brnou, kde jsme odbočily vzhůru kopcem do vesničky Němčí. Cesta z Brné do Němčí mě stála většinu sil. Mohli by si tam klidně udělat lanovku. Cesta vede naštěstí lesem, takže by možná ani větší teplo nevadilo. Ale ani to nebylo. Foukal docela studený vítr, takže jsme cestou hledaly vyhřátá místečka, aby Ivě občas trochu rozmrzly její ztuhlé ručky. Když jsme se ale vysápaly na kopec ( tedy já se sápala - Iva hopsala jako kamzík přede mnou), začalo to opravdu stát za to. Kousek nad Němčí je překrásný výhled na České středohoří - od Košťálova po Milešovku. V Malečově, což je vesnička o dva kilometry dál, je zase krásný výhled směrem na Bukovou horu a až na Česko-saské Švýcarsko. Z Malečova k cíli to bylo ještě zhruba dva kilometry. A pak už jsme ho viděli. Není to zas tak vysoký kopec, ale vzhledem k tomu, co jsem měla za sebou a jak na to reagovala moje ještě ne zcela vyhojená kolena, jsem měla pocit, že koukám na Milešovku. Ale co, když už jsem tady..i kdyby mě to mělo zabít :-) A tak jsme stoupaly. Kdybyste tam náhodou šli (a není zrovna nutné absolvovat stejnou trasu), určitě si nenechte ujít první vyhlídku ještě těsně pod vrcholem. Ten pohled je vážně nádhernej. Odměna za všechnu tu námahu. V tu chvíli mě nebolelo nic.

I když vrchol vypadá zdáli na to, že z něj nic vidět nebude, není to tak. Na vrcholu je vybudovaná malá terasa, z které je vidět i na druhou stranu směrem k Ústí. Výhled směrem k řece je taky pěkný, ale už je vidět moc civilizace. Kolem terásky je zábradlí, které kdysi zdobil reliéf Českého středohoří z bronzu. Tak už mi musela stačit jen informace v mapě, jelikož on sám neodolal zubu času, sběratelům drahých kovů a suvenýrů. Zbyla z něj jen informace, kdo jej vyrobil. Měli to v mapě opravit, protože bronzem už tam asi nikdo plýtvat nebude..

Cesta zpět ke Střekovu už byla rychlá a pořád z kopce, užila si to hlavně ta moje kolena :-)